Jako nadpis jsem zcela záměrně vybral začátek písně Karla Kryla, který v ní popisuje výsledek sametové revoluce – náš nový stát, naší demokracii. Je až k pláči, když se člověk vrátí zpět v čase, zhlédne na videu záběry lidí, kteří plní naděje cinkali klíčema na náměstí, a pak se zamyslí nad tím, jak to všechno nakonec dopadlo. Kryl to vystihl geniálně a přesně. Vzdálím se teď od typického chování typického Čecha a krom nadávání na poměry pokusím se, mimo své jiné nespisovatelské aktivity, napsat alespoň následující věty vybízející čtenáře k zamyšlení nad jeho volbou, svědomím a stavem našeho volebního systému. Čtenář budiž k mé blogerské prvotině milosrdný. Pokusím se být co nejvíce stručný a výstižný, proč psát dlouhé romány, pokud se dají myšlenky vyjádřit krátce a srozumitelně. Snad se mi to podaří.
O čem volby jsou, či spíše by být měly
Cílem voleb je vybrat naše zástupce, kteří za nás budou rozhodovat. Koneckonců, všichni tam sedět nemůžeme a i kdyby to bylo možné, trvalo by hodně dlouho, než bychom se na něčem dohodli – třeba jen na tom, o čem se bude vlastně hlasovat. Proč toto píšu? Každý člověk by si měl uvědomit, že by měl volit toho, kdo mu je názorově nejbližší. Někoho, kdo je mu co nejvíce podobný-protože jen takový volený zástupce bude zastávat přesně ty hodnoty, na kterých voliči záleží. Jen takový volený zástupce může kvalitně nahradit nemožnost přítomnosti voliče v poslanecké sněmovně. Zamysleme se nad tím. Děláme to tak? Kolik z nás? Kolik lidí zná osobní názory a postoje politiků na kandidátce, kolika z nás záleží na tom, aby vize a cíle voleného zástupce odpovídaly vizím a cílům daného voliče? Místo toho, abychom byli aktivní, necháme se kupovat předvolebními gulášky, koblihami a bůhví čím ještě, skoro jako ve starověku – chléb a hry. Necháme si slibovat hory a doly (s nadsázkou lze říci, že politické strany slibují v podstatě to stejné = prosperitu na věčné časy a blahobyt občana) bez toho, abychom si dali to úsilí a kriticky se zamysleli nad tím, co vlastně chceme a jak bychom toho chtěli dosáhnout.
O tom, jak peníze vládnou
Svět vrcholové politiky se příliš vzdálil občanu voliči. Vrcholné politiky dost často ani nezajímá, co si o nich volič myslí. Volič není ten, komu se zodpovídají. Hlavní je, že daný politik má své místo v poslanecké sněmovně. Nedělejme si iluze, peníze vládnou světu a věc se má obvykle takto: Bohatý podnikatel vyšvihne díky svým kontaktům a penězům politika do sedla a ten mu pak na oplátku dohodí nějakou tu předraženou státní zakázku a podobně. Podnikatel je spokojený, investice se mu vyplatila. Politik je poplatný ne voliči, ale kmotrovi, který stojí za ním: Cuius panem edo, illius carmina ego. Za peníze se dá dnes koupit všechno dokonce i volič. Některá uskupení dokonce šla tak daleko, že strany vznikly pomalu ze dne na den, byla do nic nalita obrovská peněžní síla a masírují voliče skrze propracovanou, drahou a tudíž i efektivní kampaň. Standardní praktiky reklamy a marketingu: Potřebujeme podíl na moci, co ti lidi vlastně chtějí slyšet? Kde je díra v „trhu“? Kdo bude náš cílový volič? Aha, jsou to tihle a jsou nespokojení s tím a tamtím, tak jim to slíbíme. Peníze pak zajistí, že tváře jsou vidět, hlasy jsou slyšet a volič s radostí volí, protože z úst politika zaznívá přesně to, co slyšet chce.
Kam dál?
Každý kdo kritizuje, měl by se alespoň pokusit nadhodit nějaké řešení, nějaké světlo na konci tunelu-byť by se nakonec ukázalo, že tudy cesta nevede. Tedy i já tak činím.
Kdo chce měnit svět, musí začít u sebe. To je totiž to jediné, s čím se dá efektivně pohnout. Pokud se více lidí pohne stejným směrem, ukáže se, že ono to přeci jenom jde.
Jsem pro to, aby každý z nás v sobě našel tolik zodpovědnosti, že si přečte volební programy bez předsudků a kriticky je zhodnotí. Přál bych si, aby lidé byli občansky činní a nečekali, až za ně kýžené změny udělá někdo jiný. Jsem pro to, aby byl vyvinut tlak na určení maximální částky, kterou lze zákonně utratit za reklamní, pardon, předvolební kampaň. Ta částka by měla být dostatečně nízká na to, aby měly šanci „předvést se“ i menší uskupení a aby tak konečně začalo záležet i na obsahu, nikoli jen formě. Jsem pro to, aby byla zakázána publikace jakýchkoli předvolebních průzkumů, protože ty jsou jen sprostou manipulací s voliči. Kolik z Vás „to nehodí“ straně blízké Vám idejemi, protože předvolební průzkum říká, že se tam stejně nedostanou? Jak by vypadaly výsledky, kdybychom volili neovlivněni, nevolili „menší zlo“? Vypadaly by přesně tak, jak by to mělo v demokratické společnosti být – plně by reflektovaly to, co bychom doopravdy chtěli.